O nás

Prolog
Klukům jsme od malička rádi četli. Jedna z nejvíce oblíbených knížek byl Petr Pan od J.M. Barieho. Příběh to je krásný a postupně vzniklo několik volných pokračování od různých autorů. Kouzelné je, že autorská práva sám autor odkázal dětské nemocnici v Londýně, a tak i po sto letech výtěžek z těchto knih putuje právě tam. Ve filmu Hook je Petr Pan již dospělý a kapitán Hook mu unese děti do Země Nezemě. Zaneprázdněný manažer Petr Pan se musí znovu naučit  hrát si, aby získal své děti zpět… Začali jsme si uvědomovat, o kolik času přicházíme zbytečnostmi a v jak uspěchané době žijeme.

Jak šel čas
Od roku 1991 jsme s Ivčou dělali instruktory v Prázdninové škole Lipnice, organizaci, která jako první u nás rozvíjela zážitkovou pedagogiku a netradiční trávení volného času. Na kursech nabízela typy programů, které nebyly úplně tradiční a běžné. V dramaturgii se zde vyváženě snoubila  duchovní a fyzická stránka.

Kalokagathii – ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti, jsme zde poznali a žili na vlastní kůži.

Pro Prázdninovku jsme odvedli dohromady cca 15 kursů pro různé věkové a sociální skupiny. Nejen, že jsme se na Lipnici poznali, ale práce pro Prázdninovou školu byla pro nás oba velikou  životní školou.

V roce 2006 Ivča pracovala v pozici provozní manažerky vzdělávacího střediska Doubravka. Na začátek prosince naplánovala mikulášský víkend pro rodiny s dětmi a my připravovali program pro asi 45 lidí. Za rok se akce opakovala a navíc jsme uspořádali Mikulášskou besídku ve Zvoli. V průběhu následujících týdnů za námi přišlo několik kamarádů, jestli bychom udělali letní tábor pro jejich děti. Rádi by své ratolesti někam poslali, ale  moc neví kam a nechtějí kupovat zajíce v pytli. Rozhodili jsme sítě a zjistili, že tábor naplníme.

Takže ještě ta hlavička, pod kterou to vše poběží…

Na jaře 2008 jsme jeli s Ivčou na víkend na lyže do Rakouska a začali vlastně poprvé více povídat o dalších plánech, o založení občanského sdružení, které by pořádalo víkendy a tábory, o idejích, kterých bychom se chtěli držet. Oklikou jsme se dostali opět ke knize Petr Pan a filmu Hook. Proč vlastně nenazvat naši organizaci Země Nezemě, když má navíc tak krásnou adresu: „Za druhou hvězdou doprava a pak rovně až do rána…“

Oslovili jsme pár kamarádů, kteří nám s vedením pomohli a v létě 2008 uspořádali první malé tábory na hájovně ve Strážovicích a příměstský tábor ve Zvoli.

Za rok už bylo zájemců více, my se na hájovnu nevešli a tak k ní a příměstskému táboru přibyl velký bradavický tábor na Doubravce, několik tematických víkendů pro rodiče a děti, jarní lyžařské prázdniny, podzimní prázdniny a ve spolupráce s jezdeckými trenéry také letní jezdecké týdny. Najednou jsme dělali mnoho akcí na mnoha místech. K velkému požadavku na množství a kvalitu instruktorů to také znamená doma v garáži nabalit veškerý materiál, na středisku ho vybalit, po týdnu vše uklidit, odvézt domů, uklidit, doplnit a za týden vše opakovat a vézt úplně někam jinam. Tohle vše vyvrcholilo v roce 2010, kdy jsme pořádali akce na Doubravce, na  Kostřatě, na hájovně ve Strážovicích, v Modrém dole, v Poněšicích, na Vávrovce a také v Holandsku na plachetnici Beantra.  Různé skupiny, různé legendy, různé týmy, různá místa, jeden a tentýž materiál…

Jak Země Nezemě k Výštici přišla
Jaro 2008 je tedy datem narození Země Nezemě a my si začali uvědomovat, že nás vlastně bydlení u Prahy, komerční způsob života a dobře placené zaměstnání úplně neuspokojují. Začali jsme mluvit o změně. Sepsali jsme si seznam, co bychom od nového místa chtěli a jak bychom si jej představovali. Našli jsme několik zajímavých lokalit, která by mohla být potenciálním novým střediskem a zázemím Země Nezemě a zároveň naším novým domovem. Rok a půl jsme objížděli hlavně Třeboňsko a Jindřichohradecko, každé místo však mělo své ale. Malá kuchyň, nevyhovující jídelna, špatná ubytovací kapacita, nutnost velmi vysokých investic, kraj vesnice, krásná ruina za mnoho peněz a tak dále… Na půl roku jsme vše odložili k ledu. Ivča tomu říká „propustili“ a čekali, že až bude ten správný čas, tak to přijde samo.  V polovině prázdnin 2010 jela Ivča na chalupu na jih Čech a koukla na nabízené reality. Zcela nově se na internetu objevila Výštice – místo, které je vzdušnou čarou pouhých šest kilometrů přes Vltavu od místa, ze kterého pochází. Domluvila si prohlídku, statek nafotila a v neděli večer mi u fotek povídala. Z našeho seznamu chyběla u statku jen skála nebo lezecká stěna. Odjeli jsme na Bradavice na Doubravku a já se na statek dostal až za dva týdny. Prošli jsme se prázdným  a neútulným střediskem i okolím a padlo poprvé: „Pokud něco hledáme a změnu chceme udělat, TAK TOHLE JE ONO.“ O týden později nás v tom utvrdili kamarádi a navíc nabídli pomocnou ruku. Byla polovina srpna a my si řekli ANO, JDEME DO TOHO. Nastala akce kulový blesk: nabídka naší řadovky k prodeji, přehlášení Honzy z pražského gymplu na budějovický, vytváření kupní smlouvy, odhady, jednání v bankách, já si nechal vyndat žlučník. A za neuvěřitelné dva a půl měsíce po rozhodnutí jsme na Výštici vybalili první Avii s věcmi a začali bydlet na statku.

Země Nezemě získala svou základnu.

… a jak ke svému instruktorskému sboru přišla
Zpočátku jsme tábory pořádali jen s Matějem, Honzou a pár kamarády, kteří nám věnovali kus své dovolené. Na některé akce nám vypomohli instruktoři ze spřátelených organizací. Postupně nám však účastníci dorůstali a my zřídili první úroveň našeho pomocníka dle bradavické hierarchie –  prefekta. Ten se vypracuje do pozice instruktora a může se po proškolení stát šéfinstruktorem. Po deseti letech, kdy k nám děti jezdí opakovaně (a některé opravdu od roku 2008 každé léto), máme vlastní instruktorský sbor čítající cca 30 lidí různých zaměření a rozdílného věku. Velmi nás těší rostoucí zájem o spolupráci ze strany rodičů. Těm vždy rádi najdeme nějakou parketu dle jejich času a možností.

Sepsal Marcel

• prostřednictvím programů pro děti, rodiče a děti, mládež a rodiny inspirovat ke kvalitnímu a všestrannému životu, sounáležitosti, občanské angažovanosti a odpovědnosti
• aktivně se podílet na bezpečném a bezproblémovém rozvoji dětí a rodičům napomáhat k tvorbě harmonické rodiny a ke slaďování rodinného a profesního života.
• vychovávat k úctě k přírodě a jejím zákonitostem, pečovat o krajinu jako dědictví našich předků a usilovat o její předání dalším generacím v nepoškozené podobě

Vycházíme z téměř dvacetiletých zkušeností načerpaných v Prázdninové škole Lipnice, kolébce zážitkové pedagogiky u nás, kde jsme se jako instruktoři (zakládající členové Země Nezemě) podíleli na vedení celé řady zážitkových kursů. Jejími účastníky byli – náctiletí, vysokoškoláci, rodiče s dětmi, dospělí a také učitelé. Čerpáme také z dlouholetých zkušeností kantorských, manažerských a v neposlední řadě ze zkušeností rodičovských.

Při tvorbě programů a projektů se opíráme o metodu zážitkové pedagogiky a zkušenostního učení. Na akcích, které pořádáme, zažijí účastníci kromě her i tvořivost, spolupráci, sounáležitost, poznání, přátelství, nové obzory, sport, přírodu, naučí se řadě dovedností … Našim krédem je vyváženost programů připravených na míru skupině a bezpečnost účastníků.

Každoročně pořádáme víkendové a týdenní akce. Dohromady přibližně 100 programových dní, kterých se účastní na okolo 300 dětí a rodičů. Programy připravuje cca třicetičlenný instruktorský sbor, jehož členové prošli našimi tábory a kursy a které postupně interně vzděláváme.

Děkujeme rodičům a dětem, kteří nám vložili svoji důvěru a prožívají se Zemí – nezemí současnost a plánují budoucnost.
Děkujeme instruktorům a organizátorům, kteří se v Zemi – nezemi podílejí na přípravě programů.
Děkujeme všem fandům a nadšencům, kteří naše akce podporují a drží nám palce.